Don't want to be popular, hon.

28. května 2011 v 23:46 | Sweet naive |  The way I am.
A zase jsem se vrátila. Sweet naive is back!

Vlastně bych si měla zase zoufat nad svým životem, ale to dnes neudělám. To hledíte, co? Je skoro půlnoc a já nachlazená ležím v posteli se svým laptopem a přemýšlím, co jsem vlastně zač. Přemýšlím nad tím, co jsem za 4 roky celé střední školy (ne)dokázala. Mám za sebou úspěšně ústní maturitní zkoušku, dostala jsem se na univerzitu, na kterou jsem si sice až tak jít nepřála, ale člověku nezbývá než se podrobit tomu, co je. Vždycky to tak bude - alespoň pro mě.
Měla jsem vysoké cíle, vysoké nároky na svůj pomaturitní život. Bohužel někdy naše sny nevychází podle zarytých pedstav. Nedostala jsem se na univerzity, které jsem považovala za svůj životní cíl. Ale věřím, že i můj život má předurčenou nějakou cestou, kterou se vydá. Musí mít.

Teď mi vyvstává před očima jedno velké slovo: LÁSKA. Lásku jsem za poslední půl rok bohužel nepoznala. Začali o mně kolovat nějaké fámy, ale víte co? Člověk má žít, tak jak to skutečně cítí. Přetvářka a faleš nejsou mí přátelé, ačkoliv by si to asi mnozí lidé přáli. Láska není jen partnerský vztah dvou lidí, kteří se milují. Je to láska k rodině, k sourozencům, k přátelům, k přírodě či k Bohu. Každý vidí lásku v něčem jiném. Láska je všude kolem nás a nezáleží na tom, zda-li někdo jiný takovou lásku neakceptuje.
Někdy je lepší žít s pocitem, že vás miluje celá rodina a máte se ke komu vracet, když je vám smutno a úzko, než s pocitem zhrzené milenky, která si myslela, že lásku jí dokáže poskytnout jen její nevěrný partner.
 

Shake, shake, shake, shake IT!

20. ledna 2011 v 21:14 | Ms.Blueberry |  The way I am.
Leden, no je to možný?

Nepochopím, kam se ty měsíce stále hrnou.
To máme rok 2007,08,09,10 a najednou je tu 11. Vzpomínám na to, jak mi bylo 15 a říkám si, jak bych chtěla vrátit čas. Prošla jsem si těžkými věcmi, ale nebylo mi přece nejhůř. Nemusela jsem se rozhodovat, kam jít na vysokou, učit se na maturu a stresovat se s mezilidskými vztahy. Řešila jsem miliony jiných věcí, ale snad to bylo jen pubertou a hledáním sama sebe. Vlastně jsem se pořád nenašla.  Ale co víc. Končí tento příšerný týden uzavírání a dohánění všech nerozhodných známek. Bohužel ženu se do toho pololetí druhého, které bude 2x tak náročnější. Nevím, zda v sobě ještě objevím nějakou tu skrytou sílu.
Podle mě síla tam někde bude, jen je těžké ji dostat ven. Poslední dva týdny mi na ní zrovna nepřidaly. 
Opravila jsem si však většinu známek, a i když bych měla skákat do výšin, tak mi zrovna 2x do zpěvu není. Ani nevím proč. Čeká mě jiný život, uzavřela jsem bolestivou kapitolu mého života a čekám na nějakou malinko jasnější a zářivější. SNAD! JEDNOU?! Neodvažuji se hádat. 
Navštívil někdo z vás už věštkyni? Přemýšlela jsem o tom. Teď, před maturou, jen tak z hecu! Ono víte, mám strach. Co když mi řekne, že už mě nic pěkného nečeká? To pak zanevřu na všechny mé sny a půjdu si hodit mašli? HAHA! 

Mimochodem SPORT. Nemám ho příliš v lásce. Vždycky byl snad jediný sport, který jsem zbožňovala- lyžování. Poslední dobou mi však přibývá do mého listu také BĚH. Ano, je to občas hrozná nuda a otrava, ale tomu pocitu po běhu se nic nevyrovná. Když mám depresi, běh mě z ní dostane. Cítím se uvolněná a je mi příjemně unaveně. Znáte ten pocit? Je to jakoby jste došel z velkého mrazu domů to tepla, uvařil si výborný čaj s medem a díval se s celou rodinou na TV. Je to prostě fajn pocit. A pro tyto pocity já zkrátka budu běhat!! Samozřejmě shodit by se taky šiklo)))) O tom žádná! 
b

Kam dál

Reklama