Září 2010

Please, give me a reason to live!

29. září 2010 v 20:04 | Ms.Bluberry |  The way I am.
Nevím, proč mě napadl najednou takový šíleně pesimistický titulek k článku, ale zkrátka napadl a dost se mi líbí:)
Neberte to špatně..pár důvodů samozřejmě je. Pravdou však zůstává, že život se stává stále větším stereotypem. Nedělám nic jiného než chodím do školy a ze školy. Řeším trable ostatních a když mám vyřešit ty své, tak se o to stejně stále pokouší někdo jiný. Zkrátka a dobře - stereotyp hýbe světem anebo jenom mnou?
Možná žít tak někde jinde. Někde, kde vás lidé mají rádi a rozsvěcují váš den jen tím, že vás mile pozdraví (jak tomu bylo v Anglii). Někde, kde máte spoustu míst k využití volného času. Ne, jen stále dokola kavárna či jedna místní diskotéka. Zoufám si, i přesto že vím, že na světě je miliony lidí, kteří trpí a nemají co do úst. Lidé už prostě takoví jsou! Uzoufaní! 

Škola mě víc a víc nudí. Hodina za hodinou, minuta za minutou a já se koušu nudou a ustavičně zírám na ty nepohybující se ručičky u hodinek. Co to má být? 
Jediným světlým bodem dnešního dne je to, že jsem se donutila číst knihu..ano, je to prosím pěkně povinná četba! Nechápu, jak se zrovna tohle dílo mohlo zapsat do světové literatury. Hlavní hrdina - naprostý necita - popisuje jeho každodenní rutinu bez citového zabarvení. Práce, sex, úmrtí matky - napsáno tak nezáživně, že by u toho jeden usnul (taky že mi moc nechybělo:D).

Tím se loučí můj šíleně pesimistický článek a nebojte, já se polepším ;)

gh

Let's have some fun..anebo..radši seď doma.

28. září 2010 v 10:51 | Ms.Bluberry |  The way I am.


,mn
Proč mám pocit, jakoby dnes byly Vánoce? Možná to je tím, že celá rodina je doma mimo víkend a možná proto, že v televizi běží pohádky. Najednou si zase uvědomuji, že Vánoce se blíží stále víc a víc. Vždyť už tu máme říjen..(to abych začala šetřit na "hodnotné" dary,haha).

Byla jsem včera v háji zeleným. Pán si začal nárokovat, že jsem mu "zlomila" srdce. Vymazal si mě z facebooku a asi taky z jeho života. Se všemi mě řeší a všichni řeší mě. Řeknu vám, vždycky jsem byla spíš v jeho kůži než naopak. A pocit, že jste někomu ublížili...uf. Cítím se provinile, cítím, že všechno je má vina. Jenže..city si člověk neumí přičarovat. Nebo snad ano?

Nějak mi všechno vadí. Padá to na mě ze všech stran. Maturita, kecy o vysokých školách, o neúspěšnosti u přijímaček, o povinné četbě do literatury..vztahy, mí guys-friends, má apatie ke všemu.

Už bych se asi měla vzbudit a začít konečně něco dělat!

Start thinkin about me, my prince.

27. září 2010 v 15:13 | Ms.Bluberry |  The way I am.
Nikdy jsem nebyla populární a nikdy jsem ani se všemi nevycházela. Ba naopak. Mí "nepřátelé" tu vždycky tak nějak stáli a čekali na můj chybný krok. 
Bývala jsem vždy naivní holka, která věřila, že lidé umí dodržovat své sliby, umí se člověka zastat a co víc, že nedokáží ublížit. Čím jsem starší, tím více zjišťuji, jak moc jsem se mýlila. Začala jsem si dávat pozor na to, co kde řeknu, co zveřejním na facebooku a kdo uvidí má fotoalba. Jsem ráda!
Lehce "sladkou naivkou" však stále zůstávám..
Je mi 18 let a já vidím, jakou cestu jsem ušla. Za posledních pár let jsem se změnila, i když jsem to v plánu neměla. V jádru jsem to stále já, ale dávám si pozor..už všem slepě nedůvěřuji. BYLO NA ČASE! 
Vždy budu svá. Nemíním se měnit kvůli NIKOMU! 
Máme právo zůstávat lidmi, kterými jsme. Právo měnit své názory, právo odmítat, radovat se z maličkostí, smát se z plna hrdla, říkat "NE".. právo ŽÍT SVŮJ ŽIVOT. 
relax

Knock it off! or Kiss me.

26. září 2010 v 21:34 | Ms.Bluberry |  The way I am.

n


Chci umět létat. Odletět od všech mých problémů a starostí a zkrátka se jen vznášet a mávat křídly..

Pátek nakonec dopadl šíleně. Vypadalo to zajímavě, disco-disco, dobrá nálada a pak..ten tlak na moji osobu! Nečekala bych. Zvrtlo se to. Chtěla jsem. Ještě ráno jsem byla nadšená, až za pár hodin jsem si všechno uvědomila. Někdy člověk dojde na věci příliš pozdě. 
Možná jsem ranila, ublížila, ale vím, že jsem udělala správně. Vím! Musela jsem mu to říct. 

A zítra jdu do školy. Ano ano, naše úžasná škola nám nedala volno a tak holt pěkně ráno na osm a CVIČIT, DĚVČATA! Dvě hodiny ranní tělocvik. UCH! Aspoň shodím ten špek, co se mi za prázdniny udělal.
Je na čase:D!